Aktuality

Provázek je diskusní kroužek, kde si hrajeme, tvoříme a myslíme. Je to kroužek Filozofie pro děti, který je od října otevřen pro dětí ze školní družiny v ZŠ Rožnov v Českých Budějovicích.

Nápad otevřít kroužek „filozofování hrou“ se zrodil na podzim roku 2006 na jednom z intenzivních kurzů Filozofie pro děti ve Lhenicích. Předcházely mu nesmělé pokusy o zavedení Filozofie pro děti do programu skautských schůzek, výprav a táborů. Zkušenost byla taková, že filozofovat s vlčaty (chlapci ve věku 6-10 let - nejmladší věková kategorie pro kterou Junák připravuje program) lze vcelku úspěšně, ale jen za určitých podmínek. Je třeba jim poskytnout standardní program (tj. aktivní, pohybový), na který jsou zvyklí a pak je teprve možné uvažovat o diskusi. Okruh příležitostí se tak snižuje vlastně jen na dobu tábora a příležitostné diskuse v rámci vícedenních výprav. I když z práce v dívčích oddílech jsou zkušenosti jiné, rozhodli jsme se systematicky věnovat možnosti transformace Lipmanova programu Filozofie pro děti, který je původně navržen pro školní prostředí, do sféry volnočasové. Proto vznikl Provázek, kde se snažíme vyzkoušet i to, jak může hra, či prožitek obecně, přispět k procesu hledání ve společenství.

Účastníky kroužku jsme „rekrutovali“ ve školní družině ZŠ Rožnov v Českých Budějovicích – osobně a pomocí letáčku s komixem (viz příloha), který odrážel hlavní pasáže příběhu Romana, se kterým nyní pracujeme. To, že odrazovým můstkem pro naší filozofickou reflexi je právě tento příběh, není náhodou. Už při organizaci zážitkově-vzdělávacích kurzů s prvky filozofie (http://gubbio.kvalitne.cz) jsme se přesvědčili, že právě tento příběh je pro pokusy filozofovat s dětmi ve volném čase více než vhodný. Hrdinové příběhu (děti ze čtvrté třídy) vstupují jeden po druhém skrz zrcadlo v zrcadlovém paláci na pouti do svého světa fantazie, kde se utkávají se svými vlastními problémy. Věková skupina 8-10 let tedy byla dána příběhem. Nyní se částečně potvrzuje to, co o příběhu říkají sami jeho autoři –děj je příliš zajímavý a někdy čtenáře určeného věku strhává více než jeho filozofické podhoubí.

Jedno setkání trvá zpravidla 75 minut a jeho programovou náplní jsou střídavě čtení příběhu, dramatické výstupy, hraní her na motivy příběhu o zrcadle, hraní her s filozofickými myšlenkami obsaženými v příběhu, diskuse/povídání, kreslení, modelování a řada dalších podobných činností. Neobejdeme se ani bez klasických pohybových her, které slouží jako fitky či rozcvičky. To všechno proto, abychom dětem dokázali přiblížit nebo dokonce umožnili zažít si alespoň některé situace z příběhu, které se někdy přímo, někdy jen letmo, dotýkají vážných filozofických témat. Na základě takového zážitku se snažíme podnítit ono „angažované myšlení“ a diskutovat nad obsaženými filosofickými problémy (tzn. nikoli něčím odtažitým, ale tím co je sice obecné a nejednoznačné, ale také se týká přímo našeho života). Více se o programu kroužku i o tom, co se v jednotlivých setkání povedlo a co ne, můžete dozvědět z přiložených příprav a reflexí z jednotlivých týdnů (další materiály budou postupně přidávány rovněž na tomto místě a samozřejmě v knihovně tohoto portálu).

Zbývá ještě stručně shrnout naše zkušenosti po prvních dvanácti setkáních. Čtvrtinu z nich jsme se vzájemně poznávali – i k tomu jsme se však snažili využít našeho „filozofického přístupu“. Takový přístup je vlastně to hlavní, na co se zatím můžeme odkazovat. Věříme, že vlastním chováním dětem ukazujeme, že někdy není dobré brát svět tak samozřejmě a že v určitých případech „dospěláci“ nemají monopol na rozhodnutí o tom, co je správné či špatné nebo krásné či ošklivé. Alespoň malý krok k osvojení takového přístupu je i cílem celého Provázku.
Jako problém se zatím jeví dlouhá doba mezi čtením jednotlivých kapitol s následnou formulací otázek dětmi (zatím máme za sebou Úvod a 1. kapitolu příběhu), což se pak projevuje na částečném nezájmu dětí řešit „staré otázky“ – je to způsobeno stylem naší práce (filozofické hry), který je časově náročnější než přímá cesta diskusí.
Na posledních několika setkání se pak jako problém objevila i nekázeň – děvčatům vadí hlučnost chlapců, byli jsme proto nucení účastníky na některé aktivity rozdělit do dvou skupin (chlapci – dívky).

Kroužek vedou studenti oboru Pedagogika volného času z Teologické fakulty Jihočeské univerzity Dagmar Moravcová, Richard Macků a Lenka Šilháčková.

Obrázek v příloze: ČAS (autor modelu: Patyna)